Montáž dřevěné fasády je pro truhláře, tesaře, nebo i zručného kutila vcelku jednoduchá věc. Je však třeba mít od projektanta nebo architekta přesnou skladbu roštu, izolační vrstvy a i konečnou skladbu fasády včetně detailů. Projekt by měl být postaven tak, aby byl rosný bod v místech, kde nemůže udělat škody – tedy mimo izolaci a tam, kde může být také dobře odvětráván.
S tím souvisí i nutnost dodržení projektu při realizaci a také použití vhodných (a pro tyto účely schválených) materiálů – izolací, hmoždinek, šroubů apod. Dřevěná fasáda je vystavena množství různých vnějších vlivů, např. silnému větru, změnám vlhkosti vzduchu a srážkám.Pouze správně vyprojektovaná a správně montovaná dřevěná fasáda je schopná všem nepříznivým vlivům dlouhodobě odolávat, v opačném případě může dojít nejen k estetickým, ale i funkčním závadám (a tyto se mohou dostavit velice rychle).
Rošt musí být vytvořen tak, aby za fasádou mohl proudit vzduch směrem nahoru a aby mohl nahoře unikat. Rozteč roštu musí být přiměřená tloušťce fasádního profilu, a třeba zohlednit, zdali jde o profil s perem a drážkou nebo bez nich. V následující tabulce jsou uvedeny doporučené rozteče pro různé případy.
Rozteče roštů pro různé druhy a tloušťky profilů
Pamatujte prosím, že hranoly roštu je třeba ošetřit proti dřevokaznému hmyzu, houbám a plísním.
| Tloušťka 19 mm | Tloušťka 24 mm | Tloušťka 28 mm | Tloušťka 32 mm + | |
| Profil s perema drážkou | max. 80 cm | max. 100 cm | max. 120 cm | max. 140 cm |
| Profil bez pera a drážky | max. 60 cm | max 70 cm | max. 80 cm | max. 90 cm |
Ke konstrukci roštu doporučujeme používat dřevo s odpovídajícím stupněm vlhkosti, nesušené stavební řezivo je pro takovéto použití nevhodné.
Dbejte na to, aby byla spodní konstrukce rovná. Doporučujeme použít olovnici a srovnávací lať, větší nerovnosti (kameny, zbytky omítky) odstraňte, menší vyrovnejte dřevenými klínky, umístěnými pod nosné latě v místě upevnění hmoždinkami.
Povrchovou úpravu vždy provádějte před montáží. Minimálně jednou ji naneste i z rubové strany profilu. Pokud nátěr neobsahuje přípravky proti plísním, houbám a dřevokaznému hmyzu, doporučujeme napustit palubky takovýmto přípravkem před nanášením vlastního nátěru. Mezi všeobecně používané a doporučené povrchové úpravy patří tenkovrstvá lazura nebo oleje, používané na dřevěné terasy.
Pro montáž fasád existuje několik velmi důležitých zásad:
A. palubky se při vodorovném pokládání dávají vždy perem nahoru
B. palubky nikdy nestahujte, při vyšší vlhkosti by mohlo dojít k vyboulení fasády
C. při zařezávání se musí přetřít řezy i čelní konce povrchovou ochranou, protože jimi vniká vlhkost do palubek nejrychleji
D. při kotvení vždy používejte kvalitní dlouhodobě nekorodující materiály
E. nezapouštějte šrouby při připevňování fasádních profilů příliš hluboko do dřeva
F. na koncích palubek si předvrtejte otvory pro šroub, případně je kotvěte minimálně 50 mm od konce, zabráníte tím pozdější tvorbě trhlin
G. spodní a horní zakončení fasády je třeba opatřit mřížkou, aby se zabránilo vniknutí hlodavců, ptáků a hmyzu
A. do pera pozinkovanými kolářskými hřebíčky nebo nastřelovacími hřebíčky o délce min. 45 mm a více (tzv. skrytý způsob)
B. dle šíře palubky jedním nebo dvěma vruty z nekorodující (nejlépe pevnostní) oceli. Při tomto (tzv. viditelném) způsobu je třeba dbát aby vruty byly přesně v rovině, pouze tak dosáhnete toho, že bude obklad po estetické stránce opravdu zdařilý.
A. speciálními nerezovými příchytkami, které se zezadu dvěmi vruty přichytí na profil a spárou mezi profily se ukotví na rošt (neviditelný způsob kotvení, efektní, ale finančně náročný)
B. dle šíře palubky jedním nebo dvěma vruty z nekorodující (nejlépe pevnostní) oceli. Při tomto (tzv. viditelném) způsobu je třeba dbát aby vruty byly přesně v rovině, pouze tak dosáhnete toho, že bude obklad po estetické stránce opravdu zdařilý.
A. překrývaný – všechny rohy se zalištují buď masivní rohovou lištou, nebo dvěma k sobě kolmo slepenými prkénky, tvořícími masivní rohovou lištu. Nevýhodou tohoto řešení je zatékání vody při deští a větru, špatné vysychání a následná krátká životnost.
B. přiznaný – palubky nebo fasádní profily se zaříznou k sobě pod úhlem 45 stupňů, ale nedorazí se k sobě, nechá se mezi nimi rovnoměrná mezera cca 3–5 mm aby po dešti čelní konce rychle uschly. Výhodou je vysoká životnost.
C. segmentový – používá se nejčastěji při tzv. segmentové fasádě, kdy se palubky nebo profily nenastavují, ale jsou rozděleny svisle vyčnívajícími hranolky, mezi které se zařezávají. Takovýto hranolek pak tvoří i roh fasády.
V Evropě nejvíce používaná dřevina se na fasády, a hlavně štíty používá již stovky let. Životnost na fasádě bez nátěru je kolem 50 let, proto se již několik století vždy povrchově upravuje. Dříve to bylo volskou krví s různými přísadami, přes různé karbolky a vyjeté oleje, až po současné moderní a ekologické vodou ředitelné lazury. Smrk se velmi dobře snáší s většinou nátěrových hmot, což z něj dělá levnou univerzální dřevinu s nároky na údržbu..
Nepatrně tvrdší než-li smrk, ale celkově hodně smolnatá dřevina. S některými nátěrovými hmotami se nesnáší a lze je aplikovat až po celkovém odmaštění dřeva. Životnost na fasádě je zhruba 60 let. Na prudkém slunci roní (hlavně ze suků) pryskyřici, což poškozuje povrchovou úpravu a na tmavém nátěru vytváří žlutavé fleky. V fasádních profilech se vyrábí málo, proto se hůře shání.
Pro svoji medově žlutohnědou barvu, vysokou odolnost a životnost (nad 100 let) a příznivou cenu patří sibiřský modřín, hned po levném smrku, mezi nejvyhledávanější dřeviny na fasády. Kromě fasád je sibiřský modřín pro svoji hustotu (cca 750 kg/m3) a tvrdost (3,0 Brinnela) vhodný i na podlahy do exteriéru i interiéru. Výběr na českém trhu je veliký, například naše firma v Borohrádku vyrábí tyto palubky a fasádní profily zhruba v pětadvaceti různých provedeních.
Pro úpravu na thermo dřeviny se používají běžné dřeviny (smrk, borovice, jasan, buk), které se tepelně upravují, aby se zlepšily některé jejich vlastnosti, a to především stálost a životnost. Thermo dřeviny není potřeba povrchově upravovat, a pro svoji stálost se hodí i do vlhčího a nestálého prostředí jako jsou terasy, bazény, jezírka apd. Všechny thermo dřeva jsou v různých odstínech okru přecházejících do hnědé.
Dřeviny ze zemí vonících exotikou? I tak to lze nazvat. Jedná se především o země jižní Ameriky ( Massaranduba, Jatoba, Ipe (Lapacho), Garapa, Tatajuba, Quaruba Tinga, Louro Tomaquaré, Tigerwood ) , severní Ameriky ( Cedr) , jihovýchodní Asie ( Teak, Eben, Bangkirai, Kapur, Kempas, Meranti, Merbau, Kokos, Bambus) a Afriky ( Teak, Abachi, Dusie, Wenge, Iroko, Mahagon,). Toto je jen část exotických dřevin, které se do Čech dováží, a jsou to jen ty nejznámější. Pro poměrně vysokou cenu se používají velmi zřídka.
